Je to nesmírně křehké a turbulentní období a žádá si, aby bylo pochopeno.

Je to věk který si žádá o oporu a nasměrování. A dost často naráží na pravý opak. 

Dozví se, kdo jsou a že není nic, co by s nimi bylo v nepořádku. A že není třeba být někým jiným k tomu, aby se cítili výjimečnými. A když nevidí, co se v nich děje, celý ten vnitřní zmatek pak spustí řetěz zbytečného utrpení, který je vede ke vzdalování se od jejich jedinečnosti.

Například u některých jedinců je melancholie součástí jejich tvořivého procesu a není potřeba se napravovat, ale naopak nasměrovat melancholii ke kreativnímu sebevyjádření. Když je vynesena na světlo dne krása jejich jedinečnosti a taky potíže, kterým musí čelit a taky se popíše to, co žijí tak, že se v tom mohou rozpoznat, hodně se jim uleví a cítí se posíleni, čímž se nenuceně sami nasměrují.

Dojde k posílení jejich přirozenosti, která si začne být ještě více vědoma sama sebe, a tak rozkvete jejich sebedůvěra. Je to velká výhoda, kterou toto uvědomění přináší. Už na samém začátku může být dětem umožněno, aby byly samy sebou, a tím se osvobozují od velké zátěže. A to je opravdu to klíčové.