Tělo je bytí. Mysl jsou protiklady. A hra nemá konce.

Pokoušíš se ovládat vzorce, rozpouštět je, přejmenovávat, přestavovat, vyměňovat — a dost často to celé vypadá úplně marně. Něco v nás to všechno vidí a zdá se, že nevidět už nejde. Kdybychom neviděli, bylo by to sice blaho, ale už to nejde..

​

A tak začneš používat to, co víš, jako nástroj na ovládání svého života. A tam to začne skřípat. A nikdo teď neříká, že bys to měl nebo neměl dělat; ono se to i tak děje samo. A mysl začne jančit, panikařit, hledat techniky, nástroje, berličky. A všechny ty techniky, které dřív fungovaly, se najednou rozpouštějí jak kostka cukru v horkém čaji — nejde to jednoduše ovládat. Život nejde ovládat.

​

★ Pokud ale máme trochu štěstí a jsme ochotni se dívat, začneme vidět samotnou mechaniku svého chování. Rozpoznáme, na čem se stáváme bezbranně závislí — na jaké chemii, na jakém typu emočního koktejlu, na jakém druhu napětí nebo dramatu. A to uvidění — to čisté, klidné prozření — udělá shift. Nastává změna ve vědomí, povoli odpor .

Ve sféře mezi potenciálem a podmíněností leží jakási přirozenost, která je vždy schopná tě dát do konkretizace akce,  — do té čisté, nezkreslené akce. A ta akce není spontánní impulsívnost — nejbližší slovo je instinkt. Instinkt, který bývá přesně načasovaný. A v tu chvíli je vše tak, jak je — a to je samozřejmost.

​

Jenže nevědomost, ať chceš nebo ne, dělá to, že tě nechává vařit v podmínění dál. Jak jinak — dokud se vědomí nějakým způsobem nerozšíří, neotevře skrze informaci, zkušenost nebo ten moment, kdy prostě uvidíš. Fakt je, že Mysl se má trénovat — jinak se vždycky stáhne zpátky do drážek, které má vyšlapané.

​

★★ A taky je fakt že všechno se dá proměnit v dogma. A jakmile se to stane, přirozenost je pryč. Platí to i pro Human Design — není imunní.
Přesto bych ráda spustila cyklus pro ty z vás, do kterých Human Design nějakou formou už vlezl do systému.. Byl by to trénink zaměřený na vaše individuální mapy, vaše otázky, vaše uvědomění. Nebyly by to žádné lekce ,na nějaké HD téma, to je nuda pro vas, kteří se o to přímo nezajimate. 

Spíš přímá interakce: otázky, odpovědi, reflektování toho, co žijeme, a jak na to můžeme posvítit skrze jazyk Human Designu.

​

Jsem přesvědčena, že to bude velmi hluboká jízda. Hluboká ne kvůli komplikovanosti, ale kvůli tomu, že se skryté věci dostanou na světlo. Stanou se čitelné. Mysl si povyskočí ze svých zajetých kolejí a vědomí se posune.

​

Jak už jsem se zmínila — chce to tu mysl trénovat, aby se nezasekávala v podmínění, tím že loví potenciál nebo vůbec neví, kde je. 

Jasně — s uvědomováním toho, jak funguju, poznávám sebe. Přijímám se.

A tím se odehrává seberealizace. Někdy je prostě čas tu mysl probudit ze spánku.

​

★★★  Rozšíříme schopnost obejmout svět paradoxu, který žijeme každý den. Budeme moci vidět, kde vzniká u nás trigger — a proč. A hlavně dokážeme povolit intenzitu, která nás drží v závislosti na konkrétní mechanice, která ten trigger spouští. Chceme posílit kapacitu naší mysli, aby nebyla jen myslí pohybující se mezi protiklady, ale aby dokázala obsáhnout i paradox -  a žít s ním. 

Nedá se svítit, evoluce po nás na denní rovině žádá, abychom dokázali obsáhnout paradox a posouvali se dál. A Human Design je znalost, jehož jazyk má neuvěřitelnou kapacitu pojmenovat to dění v nás. 

Vítej na palubě.